Abychom my lidé mohli normálně žít, jsou nám potřeba peníze. A abychom takové peníze měli, musíme si je pochopitelně nějak vydělat. A pokud se nám to nedaří, pak si je třeba dočasně i vypůjčit. Protože kdybychom někdy peníze neměli, nebylo by nám co závidět, těžko bychom vedli to, co se považuje za normální a snesitelný život.
A jak se to dělá, když si potřebujeme nějaké ty peníze půjčit? Velmi často zamíříme do nejbližší banky a představujeme si, že zde požádáme o nějakou tu půjčku, kterou zde poskytují, a automaticky ji dostaneme a budeme mít po starostech. Jenže mnozí z nás klidně i z vlastní zkušenosti dávno dobře vědí, že tak to u nás nechodí. Protože žádná finanční instituce nechce o své peníze přicházet tím, že by je svěřovala do rukou budoucích neplatičů, a tak se banky velice pečlivě rozhodují, komu půjčí a komu ne.
Když tedy někdo přijde pro půjčku do banky, musí počítat s tím, že tu po něm budou chtít potvrzení dostatečně velkých příjmů, aby bylo jisté, že bude z čeho splácet, a že se tu budou zajímat i o registry dlužníků, aby se ujistili, že někdo nemá nemilý vroubek z minulosti. A s prázdnou odejde každý, kdo nebude pro bankovní úředníky dost dokonalý.
A ti, kdo potřebují peníze, jenže bankovní pomoc nedostanou, musí počítat s tím, že to budou muset zkoušet někde jinde. A to zřejmě jedině u nebankovní společnosti, protože ta často jako jediná nedostatečně kvalitním žadatelům vyhoví. Jen u té je lehce dostupná hypotéka po insolvenci, což je finanční pomoc, jakou lze získat i v případě, že má žadatel problémů až nad hlavu. Tady se ručí za splácení zástavou nemovitosti, a kdo tak učiní, nemusí se bát neúspěchu.
U nebankovní hypotéky má prostě každý z nás své jisté. Podle zastavené nemovitosti si můžeme půjčit určité množství peněz za výhodných podmínek, a pak můžeme i v těch nejtěžších dobách normálně žít.